Čekáte miminko a nebo už svůj malý uzlíček štěstí držíte v náručí? Pak Vám hlavou určitě běží řada otázek, na které si sami neumíte odpovědět. Z rad od Vašeho okolí i internetu můžete být rozpačití, protože názory se velmi různí. A to i ohledně otázky nošení dětí v šátků či ergonomickém nosítku. My se v naší sérii článků pokusíme obeznámit Vás s tím nejvíce důležitým, aby jste získali jistotu, že nošení dětí je to nejlepší, co pro sebe i své děti můžete udělat po fyzické i emociální stránce.
Každý novorozenec umí sám dýchat, ale například neumí sám regulovat svou tělesnou teplotu, neumí se sám zcela udržet na těle matky a neustále potřebuje u sebe někoho, kdo by o něj pečoval. Biologicky totiž patříme mezi tzv. nošence, tím se podobáme svým příbuzným - primátům. Při kontaktu kůže na kůži dochází k vylučování hormonu lásky - oxytocinu, který je zodpovědný za spokojenost miminka, má velký vliv na kojení a udržuje maminku a miminko ve stavu zamilovanosti.
Ve své podstatě nervová soustava novorozence zná jen matku - její hlas, vůni, teplo, tep srdce a proto nepotřebuje v prvních týdnech nic jiného než její láskyplnou náruč. Jak postupně dozrává jeho nervová soustava, dokáže více a více zapojovat své svaly, jeví zájem o okolní svět. Od matky se postupně samo a dobrovolně odloučí, aniž by docházelo k vylučování stresového hormonu kortizolu, který se vylučuje při pocitu opuštění.
Pro miminka je při nošení nejvíce přirozená vertikální poloha, ať už v šátku, nosítku či na rukou. Při ní je největší plocha dítěte v kontaktu s matkou, což mu zajišťuje nejen pocit bezpečí, ale i potřebnou regulaci tělesné teploty, díky které nemůže dojít k podchlazení ani přehřátí, protože dítě i rodič mají stejnou teplotu těla. Miminko má přístupný prs na kojení v savčí poloze, může se u matky schoulit a usnout. Navíc při vertikálním nošení čelem k sobě má matka větší kontrolu nad dítětem.
Evelin Kirkilionis, odbornice na biologii lidského chování, ve své knize uvádí, že pokud uchopíte malé dítě v podpaží a zvednete jej nad podložku, automaticky a spontánně začne při ztrátě opory zvedat nožičky do tzv. abdukčně flekční M-polohy, která je stejná, jako při správné poloze v šátku či ergonomickém nosítku. Těla matky i dítěte do sebe pak zapadnou jako dva dílky puzzle.
(zdroj obrázku: didymos.cz)
Jak tedy má vypadat správná ergonomická poloha?
- vždy je dítě čelem k rodiči, který miminko nese
- nožičky dítěte jsou přitažené a mírně roznožené
- kolínka jsou výše než kyčelní klouby - v pozici připomínající písmeno M, při které je kyčelní kloub lépe prokrvován a tato poloha výhodná pro jeho správný vývoj
- pánev miminka je podsazená a směřuje na břicho rodiče
- záda jsou mírně zakulacená - u menších dětí ve tvaru písmene C, u větších již nemusí být kulatá v horní části trupu a připomínají spíše písmeno J
(zdroj obrázku: babydoo.com)
Nošení dítěte můžeme přirovnat k hipoterapii. Stejně jako se měnící svalové napětí koně přenáší na jeho jezdce, při nošení se na dítě přenáší změny svalového napětí z nosící osoby. Stačí i samotné dýchání rodiče a dítě zatíná a uvolňuje své svaly, zapojuje i hluboké svalové skupiny kolem páteře, které nedokáže zapojit pouhým ležením na rovné podložce. Při nošení tedy nedochází k omezování pohybového vývoje dítěte.
Záda miminka, která jsou po narození kulatá (kyfóza), se nenarovnají okamžitě po porodu. Nedosáhneme toho ani pokládáním dítěte na rovnou podložku. Ale dvojité prohnutí páteře do tvaru písmene S se formuje až při prvních samostatných krocích a na jeho vývoj má vliv pouze posilování zádového svalstva, nikoliv vnější vlivy.
(zdroj obrázku: babydoo.com)
